O syndromu vyhoření slyšíte poslední roky určitě často. Většinou ve spojení s profesemi ve zdravotnictví, školství nebo sociální sféře. Prostě tam, kde zaměstnanec v pracovní době přichází do kontaktu s lidmi. Koho by ale napadlo, že i práce z domova člověka dokáže dovést až do péče psychologa? Ani já nevěřila, dokud jsem tím sama při home office neprošla. A tak jdu s kůží vyhořelého copywritera na trh jako varování pro vás.
I rok a půl práce z domova dokáže člověka spálit jako papír
Že to není možné? Věřte, že ano. Taky jsem totiž byla při přechodu na home office nadšená, měla všechno pod kontrolou a ani ve snu by mě něco takového nenapadlo. Jenže mozek se stal zrádcem a špatným rádcem. Neustále mě ujišťoval, že:
- ještě není tak pozdě v noci, abych článek nedopsala,
- přeci neodmítnu prosbu kolegyně o revizi textu, i když mám už padla,
- je normální končit práci za ranního zpěvu ptáků a manželova vstávání do práce,
- dopsat text má větší důležitost než vaření večeře pro rodinu,
- nevadí, když u notebooku sedím klidně v kuse 20 hodin při polovičním úvazku (nekecám!),
- zhoršení zraku čeká v mém věku každého, tak nač to svádět na celonoční zírání na monitor,
- odpolední káva s manželem počká na neurčito, až dokončím myšlenku, odstavec, článek,
- nějaké ty úkoly navíc sfouknu klidně i z mobilu, jsem přeci online nepřetržitě,
- přátelé mají trpělivost a rodina nedostatek času pochopí,
- záda a krční páteř mě bolely vždycky, tak proč zhoršení řešit teď,
- znám všechny pravidla a rady, jak práci z domova zvládnout, ale kdo by je bral vážně…
Další a další odrážky naskakovaly plíživě a jakoby mimochodem. O to větší a rychlejší pak přišel šupec dolů. Najednou jsem se nemohla na počítač ani podívat. Vidět na telefonu (schválně) zmeškaný hovor od kolegů bylo utrpení. V každém obyčejném článku na netu jsem dokázala vnímat jen chyby autora. A přitom vymyslet jakýkoliv text se pro mě samotnou stávalo stále těžší. Přibývalo nesplněných úkolů a deadline byl noční můrou.
Když perfekcionalismus sežehne dobrou myšlenku home office
Že to byste nikdy nedopustili? Paráda. Pokud ovšem nejste zatvrzelý perfekcionalista, pak máte na problém zaděláno. Popravdě, do dnes nedokážu říct, kdy přesně sešup dolů začal a hlavou se mi honí nezodpovězené otázky: „Co byla ta největší chyba?“
Je to kámen úrazu všech poctivých a spolehlivých pracantů nebo jen neschopnost včas a rovnoměrně roztřídit priority? Mohlo za to moje věčné kontrolování chyb a nekonečné vylepšování už dávno hotové práce, neustálá snaha být nejen v práci z domova skvělá či alespoň dost dobrá a nikdy nezklamat? A jaká cena za to všechno je ještě normální? Zaplatit ztrátou rodiny, zdraví, přátel?
Máte pocit, že víte, o čem mluvím? Pak buďte ve střehu, ať nemusíte hasit vyhoření!
Rodina, přátelé a šéf – tři záchranná zrcadla při práci z domova
Buďte k sobě upřímní.
Našli jste se v mém článku a víte o sobě, že máte tendenci makat na 200 a více procent? Hoří!!!
Na nic nečekejte a volejte „hasiče“ – záchrannou trojku těch nejbližších.
- Rodina: Kdo jiný vás zná nejlíp? Svěřte se jim se svými pocity a obavou, jestli to s prací z domova nepřeháníte. Možná už delší dobu vysílají nešťastně signály a vy přes pracovní zapálení nevidíte, neslyšíte.
- Přátelé: Kdy naposledy jste si na ně udělali čas? A bez výčitek svědomí, že vám práce stojí? Zapojte je do vašeho „záchranného hasičského sboru“. Mají na to totiž speciálně vyvinutý smysl, když se kamarád řítí do průšvihu. Jen jim naslouchejte.
- Šéf: Kde hledat jinde pomoc? A pokud máte štěstí na empatické vedení, jděte za ním hned při prvních náznacích blížících se potíží. U home office není čas na hrdinství a vyhořelí nebudete pro firmu žádným přínosem. Takže na co čekat, když čas pracuje proti vám. Chce to velkou dávku odvahy, ale uvidíte, že společně najdete určitě řešení únosné pro obě strany.
Rada na závěr
Sledujte varovné signály, že při práci z domova doslova hoříte.
Jenže už ne zapálením pro věc, ale syndromem vyhoření! Čím dřív začnete hasit, tím snadněji se vrátíte do hry. A při troše štěstí „bez ztráty květinky“. J
Já ještě úplně vyhráno nemám. Ale dostávám chuť znovu otevřít počítač, začít si hrát se slovy jako dřív a o tu radost se s vámi podělit. Tak se snad můj comeback podaří.
A jak jste na to vy? Už doutnáte nebo máte plamen pod kontrolou?! 😉