Samota – největší strašák při práci z domova

Už je to přes rok, co pracuji z domova. Většina lidí upřímně závidí, ale najdu i ty, kteří by se mnou neměnili ani za všechny peníze světa. Jsou společenští a permanentní home office je pro ně děsivá představa. Rozumím jim. Samota totiž představuje největšího nepřítele pro každého, kdo nemusí být denně v přímé interakci s kolegy. I já s ní bojuji. Mimo jiné tak, že jsem se po 12 měsících izolace přestěhoval.

Určitě to znáte sami. Brzy ráno přijdete do kanceláře, pozdravíte se s ostatními a jdete uvařit kafe. Při usrkávání kofeinového životabudiče si s kolegy vyměníte zážitky z minulého dne a proberete vše podstatné. Následuje neoficiální pauza na samostudium, což znamená jediné – vytáhnete noviny nebo otevřete oblíbený zpravodajský server, abyste byli v obraze a drželi krok se světovým děním. S těmi nejzajímavější aktualitami se samozřejmě podělíte s kolegy a každé téma vyvolá živou diskuzi, takže se během směny nestihnete nudit. A v podstatě ani pracovat. Jeden můj kamarád zcela vážně říká, že se třetinu pracovní doby prosměje.

To však při pracování formou home office opravdu nehrozí. My jsme odkázáni sami na sebe. Ano, kávu na start dne si dopřát můžeme, ale pak se už soustředíme pouze na práci. Ze dvou důvodů:

  1. Nemáme píchačky a nikdo nás nekontroluje, jak dlouho jsme v práci. Neplatí nás totiž na to, že někde sedíme od-do, ale za konkrétní úkoly, které musíme daný den splnit.
  2. Samomluva není moc zábavná a nefunguje ani jako prokrastinace.

Někdo to zkrátka mentálně nezvládne. Ono se to nezdá, ale pracovat z domova je velká zátěž na psychiku. Já byl celý život zvyklý pracovat v kolektivu, navíc kromě soukromé sféry mám zkušenosti i ze státní správy, kde je pohoda a klídek vždy až na prvním místě. A teď si zkuste být celý den sami, když jste naučení minimálně dvě hodinky pracovní doby prokecat s kolegy nebo strávit nad knihou.

Jasně, trošičku přeháním (ačkoliv ne zcela), jenže ta základní premisa zůstává. Dříve jsem byl 5 dní v týdnu 8 hodin mezi lidmi a po práci si vždy už jen chodil vyčistit hlavu, abych si prostřednictvím nějaké sportovní aktivity dopřál příjemnou dávku endorfinů a měl klid. Teď funguji jako samostatná jednotka a ten lidský kontakt mi chybí, takže večer mám tendence se hlavně socializovat. A to je těžké, když drtivá většina z vašich známých už bydlí jinde a ty výjimky zase mají po celém dni v práci lidí až po krk a raději relaxují.

Proto ve mně už dlouhodobě klíčila myšlenka na změnu. Ani ne tak novou práci, svoji profesi zbožňuji a těší mě, že se mohu živit tím, co mě opravdu baví, ale cítil jsem akutní potřebu vyzkoušet jiné prostředí. Z rodného městečka, kam jsem se vrátil po studiích a prvních pracovních zkušenostech, je mým (staro)novým domovem krajské město, kde už jsem nějakou dobu bydlel a mám tam dost známých.

Rozdíl jsem poznal okamžitě. Takřka třikrát větší město je znát – širší možnosti vyžití, více kamarádů a coworkingové centrum mi umožňuje dostatečně vykompenzovat tu samotu, jíž zažívám během práce.  A to je moje hlavní rada pro všechny, kteří jsou na tom stejně. Choďte mezi lidi, vyhledávejte společnost a využívejte příležitosti k navazování osobních kontaktů, kdykoliv můžete. Sami sebe si totiž užijete více než dost.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *