Práce z domova ve skutečnosti nemusí být prací z domova. Institut vzdáleného pracovního místa totiž fantazii ani geografické poloze meze neklade. Své o tom ví i můj kamarád, který aktuálně coby digitální nomád cestuje po celém světě. Poslední rok se mu život převrátil naruby a je maximálně spokojený. Tu zásadní změnu by však nemohl udělat, pokud by nepracoval „z domova“. Poznejte příběh mladého muže, pro něhož je v současné době domov na Bali.
Mám jednoho kamaráda, kterého znám už od školky. Jmenuje se Petr a až do loňského podzimu strávil celý život v České republice. Vyrůstal na severu, studoval na východě, kde chvíli i pracoval a následně tu poznal dívku, s níž se poté přestěhoval do Prahy. Ta jí však nevyhovovala.Po několika měsících ji přestala psychicky zvládat a vynutila si návrat do rodné vísky o zhruba 150 obyvatelích.
Nejen do rodné vísky, ale i rodného domu. K mamince. Věřte mi, že oboje bylo pro Petra velmi těžké, ale měl tu dívku rád, a tak se jí maximálně přizpůsobil. Ostatně v tomto duchu se odvíjel celý jejich vztah. Loni jsem s nimi strávil pracovní dovolenou v Chorvatsku (z níž mimochodem vznikl i článek s tipy na efektivní práci v podobných podmínkách) a už tam šlo poznat, že vše se točí kolem ní a Petr odvede většinu práce, zatímco ona odpočívá, rozhoduje a komanduje.
Což o to, každému jeho jest. Proti gustu žádný dišputát a kdo chce kam, pomozme mu tam. Takže nebyl důvod mluvit někomu do jeho vztahu, pokud mu vyhovuje. Jenže Petrovi po nějaké době vyhovovat přestal. Když se s Luckou dali dohromady, tak chtěli hodně cestovat. Dokonce jen po pár schůzkách spolu odjeli na čtyřtýdenní pěší túru po Španělsku, odkud se vrátili jako pár. A slíbili si, že spolu poznají svět. On jako programátor pracující na dálku a ona coby malopodnikatelka s háčkovanou módou k tomu měli ideální předpoklady. Leč člověk míní a život mění.
Lucku to nějak přešlo a už ji to do ciziny netáhlo. Ba naopak. Ve svých 25 letech se chtěla definitivně usadit v malé vesničce, vystrojit svatbu a založit rodinu, zatímco Petr chtěl před tímto ultimátním závazkem ještě cestovat. A cítil, že teď, něco před třicítkou, má asi poslední šanci vyrazit do světa a zažít věci, na které pak během běžného, lehce stereotypního života bude moci vzpomínat.
Stalo se tedy to, co bylo nevyhnutelné. Zcela odlišné představy o způsobu trávení nejbližších let vyústil v rozchod. Petr prodal všechny své hmotné statky, sbalil si malý batůžek a vyrazil do světa. Nejprve na Bali, kde strávil první tři měsíce. Následoval čtvrtrok na Filipínách, další zemí bylo Thajsko, poté se přesunul na Srí-lanku, odkud přeletěl do Vietnamu a dnes je zpátky na Bali. Po celou dobu pracuje z domova, byť se jeho geografická poloha průběžně mění. Jednou si udělá kancelář na pláži, podruhé maká z nějaké chýše, potřetí si otevře noťas někde v džungli a jede. Tu a tam si zajde i do civilizace a vyzkouší tamní cowork.
Zkouší všechno možné, zažívá mnoho nového a tento způsob práce i života si nemůže vynachválit. Pracuje z domova, pracuje relativně málo a každý den začíná kokosovým drinkem na pláži. A jak to vypadá v praxi? V každé lokalitě si zřídí mobilní připojení k internetu, které občas není příliš rychlé ani stabilní, ale pro jeho potřeby zcela dostačující.
Běžné životní náklady se ve všech destinacích pohybují někde na hranici deseti tisíc korun, takže mu coby programátorovi stačí pracovat jen pár hodin denně na třetinový úvazek pro firmu, která se zabývá vývojem mobilní aplikace pro cyklisty, k tomu, aby si žil jako král.
Největší úskalí pro něj představuje časový posun. Na Bali je o 6 hodin více (v případě letního času). A proto se pro každý videotelefonát s nadřízeným musí přizpůsobit pražskému času, takže často pracuje i večer, byť by tou dobou už měl nejraději vše splněno a mohl si užívat života. Prý ale to programování při zápasu slunce nad mořskou hladinou má něco do sebe a lze si na něj bez problému zvyknout…
Zbývající potenciální problémy jsou už čistě individuální záležitostí, protože každý z nás snáší to dlouhodobé odloučení jinak. Mě by třeba práce na Bali začala po dvou týdnech nudit a stýskalo by se mi po tom zaběhnutém stereotypu všedních dní. Ale on si to nemůže vynachválit a zatím se rozhodně domů nechystá. Ba naopak, našel si tam novou přítelkyni a aktuálně přemýšlí leda nad tím, zda se usadit natrvalo či ještě vyrazit za dobrodružstvím. Ona by mohla s ním, protože spravuje sociální sítě pro jeden tamní hotel, takže také může pracovat odkudkoliv.
Je maximálně spokojený a svoji situaci si nemůže vynachválit. Potřeboval k tomu jen silnou vůli, znalost angličtiny, zodpovědnost a rozumného šéfa, který chápe, že není podstatné, kde tvoříte hodnoty, ale jak kvalitní výstupy produkujete. Zkuste to také v práci nadhodit a třeba se s ním už co nevidět potkáte!