Práce z domova byla mým snem a vzhledem ke zdravotnímu stavu také velice vhodnou formou zaměstnání. Samozřejmě mi chvilku trvalo, než došlo k nastolení nejen pracovních, ale i rodinných pravidel. Všechno má svůj čas a díky němu jsem byla schopna skloubit práci i rodinu dohromady tak, aby nikdo netratil.
Osud však zasáhl shůry a já v pokročilém věku zjistila, že se mi po několika letech opět podařilo otěhotnět. Hlavou se mi začaly honit myšlenky v podobě: „Jak tohle všechno zvládnu?“ Omezení ze strany vyššího věku a zdravotního stavu mi občas nedaly spát. Ale vzala jsem vše pozitivně a řekla si, že příroda prostě ví, co dělá a asi to je ten pravý čas, přivést do našeho světa novou duši.
Jak to všechno skloubit?
Takže rozhodnutí bylo jasné. Nejen kvůli mně samotné, protože jsem na tento okamžik čekala hodně dlouho, ale i mé dceři, která několik let toužila po sourozenci. Ale jak to udělat, abych všechno zvládala? V poslední době neustálé kontroly u lékaře, do toho se občas objeví nemoc dcerky nebo nachlazení. Postarat se o rodinu a hlavně, zvládnout na 100 % svou práci.
Naplánujte si čas
Plánování času mi pomohlo a ulevilo docela dost. Když ráno nemohu spát, sednu k počítači a udělám si nějakou práci. Samozřejmě ne všechnu najednou. Potřebujete pohyb a v době těhotenství také pořádný odpočinek. Příznaky doprovázející první trimestr jsem si užila maximálně. 24 hodin mi bylo špatně, do toho strach o miminko. Ukrutné bolesti zad mi neumožnily sezení u počítače a někdy se i soustředit na práci. Nezbylo nic jiného než vstát, dojít třeba s odpadky nebo nakoupit.
Pak už se zase o něco líp pracovalo. Jak se říká s čistou hlavou. Tak jsem se vrhla psát nějaký článek, kontrolovat profily klientů na Facebooku nebo připravovat další příspěvky podle plánů. Stíhala jsem i komunikaci s kolegy a dělat případné revize jejich textů.
Říkala jsem si, už nemůže být hůř
Ale v životě to občas takhle nefunguje. Přehoupla jsem se svým požehnaným stavem do druhého trimestru. Začala se cítit už o něco lépe, i když jsem stále nemohla opomíjet svůj zdravotní handicap. Práce mi šla od ruky, přesto někdy vyčerpanost zvítězila a já byla nucena si lehnout. A to je jedna z výhod home office. Není vám dobře? Odpočiňte si, natáhněte se na postel, pusťte si hudbu nebo film a prostě vypusťte myšlenky někam pryč.
Bohužel mě čekala další rána. Byl mi diagnostikován gestační diabetes mellitus neboli těhotenská cukrovka. Říkala jsem si, jak je to možné? I s postelí vážím 50 kilo, jsem člověk pohyblivý, s rodinou se stravujeme zdravě. Jenže tohle je věc, kterou prostě žádná žena neovlivní. U mě faktory vyššího věku a cukrovky v rodině sehrály svou roli.
Teď se s tím musím poprat. Chci zvládat svou práci a pracovní neschopnost jsem odmítla. Ptáte se proč? Protože těhotenství není nemoc a výhoda toho, že pracujete z domova je docela na vaší straně. Ale to jsem si to všechno představovala hodně odvážně. Ono to všechno není tak jednoduché, jak to vypadá. Neříkám, že se to nedá zvládnout. Je potřeba si ale všechno tak nějak dopředu naplánovat a snažit se skloubit vše dohromady. Časté kontroly na gynekologii, sledování v dia poradně je jen začátek.
Hlavní je dodržování diety a celkově zdravého stravování s dostatečným přísunem nejen pro vaše tělo, ale hlavně pro toho prcka, kterého nosíte. Zpočátku mě trápilo hladovění i rozhozený cukr. Ten si doma kontrolujete glukometrem několikrát za den, z čehož máte rozpíchané prsty, které citelně bolí, když ťukáte do klávesnice. Vzhledem k tomu, že den skutečně nejde nafouknout, musíte dát dohromady vše, aby to šlapalo tak, jak má. Tudíž práce a vy, kdy si vážíte každé jídlo a přemýšlíte, co si dáte na svačinu, k obědu apod. A v neposlední řadě pak rodina a hlavně pohyb.
Jak z toho ven a nestresovat se?
Zpočátku jsem z toho byla úplně hotová, stres a slzy byly skoro na denním pořádku. Ale tak to být nemá. Uvědomila jsem si, že musím být v pohodě a klidu. Začíná se mi to dařit. Proč?
Protože:
- Jsem požádala svého zaměstnavatele o snížení úvazku.
- Na mé straně je chápající nadřízený, který se snaží vyjít vstříc.
- Dokážu si naplánovat pracovní dobu tak, aby vyhovovala mému stavu – prostě si ji rozložím třeba do půlky dne nebo případně celého.
- Odpočívám, pracuji a starám se o sebe a rodinu tak, jak mi to umožňuje skutečnost.
- Mám za svými zády milující rodinu, která mi odpustí, když zrovna nemůžu.
- Naučila jsem se plánovat svůj čas.
- Klidně si připravím své celodenní jídlo do krabiček – minimálně aspoň svačiny.
- A hlavně nezapomínám na zdravý pohyb.
Dnes už se cítím líp. Jak mi řekla moje diabetoložka – „Přílišné kontrolování moc škodí. Budete stále ve stresu, že je něco špatně. Kontrola být musí, ale nemá jí být moc.“
Věřte, že práce z domova se dá zvládnout i v jakémkoli stadiu těhotenství, které zrovna neprobíhá podle vašich plánů a představ. Chce si to jen všechno tak nějak připravit a smířit se s tím, co všechno přijde. A pak bude dobře nejen vám a miminku, ale i zaměstnavateli a celé vaší rodině.